O knize: 2010 / Být rytířem není tak snadná práce. To jen městští lenochové si myslí, že rytířství je jen krásný vztek na koni a mávání mečem; Ani si neuvědomují, jak je to brnění těžké a nepohodlné, jak moc to bolí, když narazí zadkem na sedlo – pardon – na kterém celý den seděli. Ale proto jsme rytíři, aby se každému horalovi zdálo, že náš život je úplná pohádka, jako dusný vítr jejich domoviny. Temní válečníci v kožešinou vystlaných bekeších, pod nimiž řinčela řetězová zbroj, turbany zahalené přes ocelové přilby, všichni měli na levé ruce kulaté štíty, v pravé dlouhé šavle, někteří byli ozbrojeni kušemi. Vzlétli jsme, koňská kopyta cákala podzimní bahno. Nepřítel umíral pod kopyty našich koní... ...Rozešli jsme se a podařilo se nám vyměnit si ještě pár ran, než mi výstřel z khalinské lehké kuše prorazil žaludek... ...zamrkal jsem a zavrtěl hlavou , zahání posedlost a nyní Khalinian ustupuje krásné tváři dívky, asi patnácti-sedmnáctileté, většinou zahalené rouchem jeptišky řádu svatého Kabernika „Jsi anděl Páně, "Zašeptal jsem a sotva pohnul rty, "to znamená, že jsem v nebi.".